Polednice

Půlavice dítě zdálo, z plna hrdla křičelo. Bodejž si jen trochu málo, ty cikáně,

mlčelo. Poledne v tom okamžení táta přijde z roboty. A mně hasne u váření pro tebe ty zloboty.

Mlč, hle, husar a kočárek, hrej si, tu máš kohouta.

Než kohout, vůz i husárek, bouch, bác, sletí do kouta.

A zas do hrozného křiku, i bodejž tě sršeň sááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá, že na tebe nezvedníku

Polednici zavolám. Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho zlostníka.

A hledu, kdo z usvětnice dveře zlehka odmyká? Malá hnědá tváře divé pod plahetkou

osoba. O berliće hnáty křivé hlas vichřice podobá. Dej sem dítě,