Touha po smrti a zhnusení světem

Jsem ustatý a toužím usnout z smrti. Když vidím chatrč, kde by mal

být hrad, a ničo tu, čo pyšné zadkom vrtí, a dokonalost zhanobenou

žumbou, a čistu věru plávať v mori zrát, a pozlátené pocty

v rukách lumpů, a panny, kterým pošli a pali čest, a zamocou se

vplyvných kryplů vlěcť, a umeně so silou často bytou, a hlupost, čo vše to

gum pojedla. A prostu pravdu zvanou najivitou. A uvezněné dobro v službe zla.

Mám toho dost, já volám subatu. No můžem samého tě nechat tu. Mám toho dost,

já volám subatu. No můžem samého tě nechat tu. Mám toho dost, já volám subatu.